Motokochání

Polabský Přerov

13. 2. 2008

Poblíž dálnice z Prahy na Hradec Králové, v úrodné a poklidné polabské nížině na spojnici Lysé nad Labem a Čelákovic leží městečko Přerov nad Labem. Ničím by se nelišilo o ostatních okolních, převážně zemědělských sídel, nebýt dvou atraktivních příležitostí k návštěvě.

Obě jsou shodou okolností umístěny na protilehlých stranách náměstíčka či spíše návsi, tak typické pro tento kraj. Na západní straně (vlevo při jízdě z Čelákovic) se rozkládá zrenovovaný soubor hospodářských stavení č.p. 27, které však neobsahují seno, obilí či zemědělské stroje, ale něco daleko zajímavějšího, a to hlavně pro nás mašinisty. Jasně, je to patrno i z názvu vedle vchodu, „Museum moto & velo“ hovoří řečí jasnou a výstižnou.

Jedná se o ryze privátní, soukromou a ponejvíce hobbystickou iniciativu. Rozsáhlé sbírky motorek a velocipedů mají svůj základ ve skoro dvacetiletém úsilí sběratele a renovátora, dnešního majitele, provozovatele, pokladníka atd. atd., to vše v jedné osobě.

Jádro motocyklové expozice tvoří motorky Jawa od počátku výroby až do vrcholu vývoje let padesátých či šedesátých. Další rozsáhle (možná nejrozsáhleji, nepočítal jsem je) zastoupenou značkou je strakonická ČZ, obsahující především předválečné stroje a něco těch poválečných, skoro všechny v klasické černé s bílými linkami.

Obrazek

Skoro všechny kousky jsou perfektně zrenovovány, některé jsou, zřejmě pro zdůraznění kontrastu, ponechány skoro v takovém stavu, jak byly znovunalezeny. Zbytek, zcela jistě neopominutelný, tvoří maloobjemové motorky, mopedy, motokola či jak se všem těm „kozím dechům“ kdy říkalo.

Další prostory muzea rozhodně stojí také za prohlídku, a vůbec ne zběžnou. Tvoří ji jízdní kola, od prvních „kohoutovek“ (tedy těch pravěkých kol, vepředu ohromný a vzadu malinkatý) až po taková, jak je známe dodnes, jen o něco starší. Milovník „té klasické strojařiny“ si zde přijde na své, a maně zde obdivuje zručnost a vynalézavost našich prapředků.

Celou expozici, jak mašin tak i kol, vhodně, citlivě a půvabně doplňují spousty dobových reálií, či chcete-li relikvií, součástek, písemností a tak podobně. Atmosféru podtrhují i obří kopie známých obrazů mistra Lhotáka, pro kterého byla doba počátku minulého století značnou inspirací.

No a máte-li dost minulosti takřečeně strojírenské, a chcete-li se pokochat nebo i poučit minulostí českého venkova, tak stačí vyjít ven, přejít náves a vstoupit do typických vrat venkovského statku. Uvnitř rozlehlého prostranství se totiž nachází jeden z nejznámějších českých skanzenů, tedy souborů staveb, hospodářských či obytných, svým vnějškem i vnitřními expozicemi ukazující styl venkovského života a práce v průřezu několika minulých století. I tady nezbývá než smeknout nad šikovností tehdejších lidí, kteří si dovedli i s minimem prostředků a nástrojů zhotovit a využívat vše, co ke svému životu tehdy potřebovali. Je to něco jiného, opačného než na druhé straně návsi, ale lze s jistotou prohlásit, že neméně zajímavou.

Při příjmu duševní potravy vyhládne, no a co se sycení těla týče, tak tady Přerov také poskytne dostatečné možnosti. Přísun uhlovodíkového paliva pro dvoukolého či tříkolého miláčka zajistí čerpací stanice na nedaleké hlavní silnici 611, v Čelákovicích nebo v Lysé nad Labem. Obě muzea mají otevřeno od jara do podzimu (samozřejmě hlavně o víkendech), skanzen pak ožívá i v předvánočním, vánočním či velikonočním čase.

Obrazek