Motokochání

Tak na tohle si nikdy nezvyknu, když první co člověk slyší po probuzení, je intenzívní drnčení kapek o plátno. Už v noci jsem byl vyštván hydrostatickým tlakem k blízké ohradě, a provlhnul jsem (to ne, že bych se pomočil :-)…), marně doufaje že ráno bude líp… není… Leje furt a stejně, ďas aby to spral. Den odjezdu, před náma hafo kiláků, a dancing in the rain.

S brzkým vstáváním se nepřetrhneme, koneckonců, máme s sebou Ernestíkovic sedmispáče. Michal opět vyrazí pro čerstvé pečivo do Mariazellu, já zatím nastartuju vařič a dělám kýbl čaje. Snídaně je opět v pohodě bez hektiky.

Ráno lezu zpoza textílie, až když slyším šramot odvedle. Ranní úkony, pak Michal skočí na moto a nedá jinak než že zajede do Zellu pro čerstvé pečivo. No, bránit mu v tom nebudu :-)…

Rok dvoutisící pátý už asi navždy zůstane v mé mysli spojen s termínem „náhradní“. Jasně, jedná se o dvě uvažované, leč souhrou mnoha negativních a mnou víceméně neovlivnitelných okolností neuskutečněné „velké“ motodovolené.

Všechno zlé je ale i k něčemu dobré, tedy alespoň skoro vždycky, že… Nebudou dovolené? Dobrá, alespoň tedy uskutečním několik menších výletů, na které padnou víkendy, prodloužené víkendy a tak. Idea se prokázala životaschopnou, takže jsem se postupně od května vydával na menší či větší vejletíky po Česku a spřízněném pohraničí.