Motokochání

Přiblížil se konec prázdnin a již před časem jsme s Jirkou plánovali, že na poslední víkend někam vyrazíme.  V roce 2005 jsme navštívili námi dosti opomíjené Krušné Hory, pobývali v Rotavě v ubytovně místní TJ, ubytování i umístění lokality plně pro naše záměry vyhovovalo, a tak bylo rozhodnuto, že by si tato oblast opět zasloužila naši návštěvu

Před měsícem a půl jsem na jedné ze svých samotářských toulek navštívil zříceninu hradu Krašov. Ke svému překvapení jsem zjistil, že po domluvě s hradní posádkou je možno přespat v romantických kulisách, vysoko nad Berounkou. Ač jsem jinak až odporně přízemní a realistický suchar, kdesi v koutku mysli mi stále vězela myšlenka, zrealizovat si takovou romantickou akcičku v reálu.

Záležitosti tohoto roku točí se tak, že nebývalý počet mých motovýletů odehrává se v single módu. Možná pod vlivem posledního výletíku (nedopadl podle ohlasů asi až tak ku spokojenosti všech – Eva alespoň brble něco o habaďůře mašinkofilů, když prý anoncována eisenbahn skutečná a reál byl v měřítku 1:25) se na výzvu na tento víkend vůbec nikdo neozval.

V dobách dřevních, předpřevratových, bylo v Jawa klubu poměrně zažitým zvykem vyject párkrát do roka na společný klubový víkend. Po osmdesátém devátém díky různým faktorům, o kterých nemá cenu zde mudrovat, takhle tradice poměrně rychle zašla na oubytě. Proto jsem se dost podivil, když na jedné z výborovek klubu přišla na přetřes otázečka uspořádání společného klubového výletu.

Určitě to znáte. Narodí se den, zpočátku stejnej jako ostatní. Vše se jeví fajn, odnikud nečouhá žádný podraz, žádná levá. Ale jak tak den spěje, na co šáhnete, to je „pí*ou ke zdi”. A takhle to pokračuje, až se skoro těšíte do pelechu, aby už tomu trápení byl konec. Už dlouho se mi tohle nepřihodilo ve spojení s motorkou, až právě uplynulé velikonoce. Chcete-li se popást skučením vedrem zdevastovaného motoděda, počtěte siJ…..

Dlouhý skoro čtvrtrok to byl. Osmého listopadu roku minulého jsem naposledky seděl na mašině. Letošní, dosti tuhá, zima nedovolila byť jen pomyslet na kroužek třeba pouze kolem komína. Uplynulý tejden ale oponou trhnul. Ve středu jsem ještě proháněl ty bílý sr*čky hrablem po chodníku (díky panu senátoru Kuberovi doufejme naposledky v životě – budiž mu čest a sláva), čtvrtek, pátek a sobota spláchly deštěm zbytky solí, a meteo hlásí na neděli příznivých deváte. Tož?