Jdi na obsah Jdi na menu
 


Napotřetí (Wales 2012) - prolog a den první

7. 8. 2012

No ale nějak se nedařilo. Poprvé se nejelo kvůlivá zdravotní indispozici parťáka Zbyňka, vloni se sice vyjelo, ale až k naloďovací rampě v Holandsku nedojelo (viz spisek z loňska), to zasejc díky stávce hondí techniky. Takže potřetí – podaří se zlomit smůlovatost nebo hypotetická kletba starých welšských druidů bude nadále působit? Nejsem sice až tak pověrčivej, ale v koutku duše hlodá myšlénka, jestli se mi náhodou někdo (Nejvyšší, osud, kismet, říkejte tomu jak chcete) nesnaží tímhle sledem malérů jakože něco naznačit… něco v tom smyslu: vys*r se už, staříku, na to, už na to nejseš, hoď se do klidu a toulej se v dosahu stínu domácího komína…. a samozřejmě v dosahu případného re-transportu. Inu, u kombinace „starý muž na starém motocyklu“ je pravděpodobnost selhání některého z komponentů soustavy přeci jen vyšší.

No nic, plaším tyhle myšlénky co to jde, ale stále se tak nějak vracejí. V průběhu jara se tříbí kolektiv. Z loňska Faudy zůstává, Jana odpadá, že prej si dá pro letošek pauzu s dálkovým cestováním (popravdě, jsem toho dojmu, že náš model motopouti se přeci jen trochu lišil od jejich představ). Ve dvou jet je přeci jen trochu málo (i když to samo jde), ale pak se z několika oslovených jako jediný ozve Honza „Plasťák“, skoro čerstvý majitel Varana se zbrusu novými plechkufry, tedy cestovatelský etalon. Nikdo další nemá zájem (ze zkušenosti bych uvítal ještě jednoho, neb z mnoha důvodů je praktické a výhodné jezdit ve čtyřech), a tak nakonec teda pojedeme tři. Termín je jasný, červen jako vloni, trasa je jasná (jako vloni), navíc jsem pouze doplnil nějaké ty POI a kempy, kde by mohli mít k pronájmu karavany nebo chatky.

Příprava a balení – až moc lehký a bezkonfliktní průběh, což mne jako rozeného pesimistu vystrašilo. Letos jsem Káčku pořídil nové kufry za poněkud nechutnou pětimístnou částku (kde první číslice ROZHODNĚ nebyla nula či jednička), neb ty pětadvacet let staré už vykazovaly známky chatrného plastu. A stát někde uprostřed ostrovů nad rozpadlým kufrem, to bych zažít nechtěl, tak proto. Jinak akurát běžné věci, olej, filtry, gumy.

Avšak osud si nenechal ujít šanci a udeřil, zákeřně. Týden před cestou jedouc z víkendu jsem si při jízdě podél hlukové stěny všiml nejasného hučení odněkud zezadu. Nedalo mi to (sýček uvnitř mozku je stále akční…), a při návštěvě servisu je jasno – ložisko v zadním uložení to má spočítané. Popravdě, je tam od začátku a má za sebou stejně jako motorka svých stošedesát kilokilometrů. Páni servismani se zaručili, že výměna proběhne, trocha napětí a virbl – v pátek odpoledne si uzdravenou motorku vezu domů! Díky, pánové, hlubokosklon!

Takže, mašina v garáži (ani jsem ji nestačil umejt), věci připravený v kupičkách na gauči, seznam odškrtán, složenky zaplaceny, pracovní povinnosti vyřízeny, rodina zabezpečena, nezbyde tedy, než vyrazit. A stejně pořád v podvědomí očekávám nějakou další ránu osudu, jen nevím, odkadle přisviští…..

Sobota, 9. června, 2012

Trasa: Praha, Žim, Bílina, Hora sv. Šebastiána, Zschopau, Chemnitz, německá dálniční síť A4 – B7 – A7 – A44 – B1 – A40 – A42 – A57 (Porůří), holandská dálniční síť A77 – A73 – N322, Deest

První meet-point je v Líbeznici, tam, kde Honza parkuje svého oře, a na sedmou. V pohodě vstanu v pět do slunného rána, den D je zde. Snídaně (na dlouhou dobu musím oželet oblíbený chleba český s máslem a medem), no a je čas se nasoukat do motoodění. Zvolím variantu „těžké“ kalhoty, neb přeci jen chladněji a nikde se mašírovat nebude, dneska je to o tupém přesunu z místa A do místa B, které samo ještě neznáme:-)). Popravdě, Německem po dálnicích jsem už jel sakra tolikrát, že kdyby mi někdo nabídl přesun vlakem, kamiónem nebo třeba space teleportem ze Star Treku, beru všema deseti a jsem ochoten za to i slušně zaplatit. Ostrovy mám rád, tu cestu k nim a z nich nenávidím zplna duše. Je to halt čistá oběť, no pain, no gain..... (jak říkají Anglosasové a Ranža)

Rozloučím se s Janou (nesmí poznat, že jsem trochu naměkko), vytlačím K za vrata, zabouchnu za sebou a je to teď jen na nás dvou, na starém muži a starém motocyklu:-).

t_p20120609_001.jpgPoprvé při odjezdu na dovču použiju novou vysočanskou radiálu, a za chvilku už stavím na dvoře, kde mne čeká Honza. Vedle Varadera stoleček, dvě židličky, a prej že je čas na šálek ranního irského čaje. Stylový t_p20120609_003.jpgzačátek, tak proč ne?

Do Žimě k Faudymu je to po D8 coby dup, člověk se tak nějak lehce rozjede a je tam. Faudy ještě pobíhá po zahradě kolem Alpíka v negližé. Nevadí to, alespoň si skočím vedle k čilému Vietnamci pro balený chleba.

Jsme kompletní, takže se do toho dáme. Nudu si ze začátku trochu zpestříme mimodálničním začátkem. Bílina, Most, Chomutov po rychlostní komunikaci, než začneme stoupat do hor, tak zastávka na osvěžení u pumpy. Při odjezdu se mi trochu při akceleraci Káčko zakucká, ve stoupání ale je vše při starém a sloník táhne jako zamlada. Nevěnuju tomu pozornost, ač bych ve světle pozdějším měl.... Kismet....

Na saské straně zvolna klesáme do Zschopau a Chemnitz. Jede se fajn, je jasno, teplo tak akurát, mír v duši. V Chemnitz „náčelník pro Evropu“ (čti: Faudy) hodí trochu kufr a lehce si zakličkujeme vedlejšími uličkami, na škodu to až tak není, člověk se alespoň trochu protáhne při čekání na světlech. Za městem až nás čeká dálnice a s tím spojený opruz. Docela slušně fouká protivítr, mě to až tak nevadí, ale náčelník t_p20120609_021.jpghudruje, že to s ním kvedlá. Ale co, ujet se to musí, tak jedeme. Pravidelně stavíme co stodvacet kiláků, každé druhé zastavení je tankovací, prostě nuda, nuda, šeď, šeď. Začínám mít trochu starosti, při nízkých otáčkách a volnoběhu Káčko kucká a chrchle, jakmile je v tahu a ve vyšších točkách, vše je OK. No nic, možná nějaká nečistota, možná pecka, možná chujský germánský E10 gazolín. Nic s tím stejně teď neudělám, jedeme dál.

U Eisenachu opustíme na chvilku dálnice bychom se trochu svezli po normální silnici, než nás do svých pazourů uchopí průmyslové Porůří. Naštěstí se v něm neopakuje loňská průtrž mračen, ale stejně jím normálně neprojedeme. Stavba, dálnice se z pěti pruhů smrskne na jeden, a holt pár kilometrů „stau“. Popojíždíme, tady v rajchu si nedovolíme projíždět po středovkách, zvláště tedy Honza, neb má z nás mašinu bezkonkurenčně nejširší. Poskakování Káčku nesvědčí, opět jej přepadá chrchlot, čím dál víc. Hmmm, tak nevím. Ale když se zase rozjedeme, je vše OK.

Pomalu se překlápí večer, přejíždíme nizozemské hranice. Faudy má v merku nějaký kemp, tak se vydáme podél Rýna kamsi za Nijmegen. Dálnice se změní na normální silnici, zahneme vlevo a ponoříme se do řídkého lesa, v kterém leží náš cíl. Bohužel, kemp je uzavřen z důvodů nemoci majitele. Takže se o kousek vrátíme a čucháme kolem městečka Deest. Sice je tu nějaká cedulka s kempem, ale není po něm ani památky. Pokusím se dosíci informací v hospodě u křižovatky, ale zrovna zde běží fotbal, Holanďani versus někdo, nevím kdo. Chrochoni jsou nezvykle rozeřvalí a pod vlivem, takže nejsou použitelní jako zdroje informací. Ani obsluha o ničem neví, ale poradí nám B&B o kousek dále na jakési farmě. Jo, všiml jsem si jí, když jsme se zde motali....

t_p20120609_032.jpgTak ruče zakormidlujeme (tedy já opět chrlajíc) na dvůr, kde probíhá na místňáky dosti bouřlivá párty. Sice prej prohráli, ale není to až tak znát, fšici jsou v pohodě a happy:-))) a každý má na sobě něco oranžového, několik klasických dam středního věku mají dokonce oranžové kštice. Kupodivu, takhle chrochoně neznám, a jsem příjemně překvapen, dovedou se odvázat a tak je to spravne....

Nám se věnuje paní domu, bere klíče a vede nás do vedlejší budovy. V prvním patře nám s omluvou nabídne (že nic prej lepšího nemá) společnou ubikaci s asi patnácti palandama. Ale že prej zde budeme sami. Jasněěěě, stačí nám to, nevím proč by nestačilo, cena je slušná (28 €, snídaně je v ní), máme toho dneska už dost za sebou, a mně se bude zejtra líp montovat se zázemím farmy za sebou:-(.

Hlavní je teď ze sebe ztrhat propocené cajky, a hybaj do spršky, fajn, bodla! Pak už v poklidu vybalujeme, každej si vybere svoji postýlku, a nakonec ještě péčí pána domu zaparkujeme mašiny ve stodole mezi zemědělskou výbavou.

Stmívá se, Holanďani paří nadále kolem zahradního altánu, my se po sežvýkání něco futráže z domova (hlavní chod, řízečky od paní dochtor) odebereme dolů t_p20120609_042.jpgdo hospody. Pivo sice mají, ale bohužel jej čepují do zde typických čtvrtlitrovek. Paní pečlivě natočí tři, ty do nás spadnou ani nezasyčí. Takže další, ty už trochu vychutnáváme. Hlavním tématem je, co s mojí mašinou. Já chrlím nejčernější prognózy (jednotka v pi*i, cívka tamtéž, kábl, fajfka etc...), kolegové naopak sází na svíčku. Mno, za více než dvacet let na čtyřtaktních mašinách jsem svíčku řešil jen jednou, dost nepravděpodobné. Samo jako systémák zvažuju tu nejhorší variantu – když se to zejtra nepodaří, vydám se halt s chromou mašinou zpět domů a pojedu, kam až dojede. Tahle oblast Nizozemí zřejmě českým motorkářům není souzena:-((((.

Ale co, po desáté telefonát domů, hygoška a šup pod voňavou peřinku. Ráno moudřejší večera....

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Wales 2012 - den 1

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář