Motokochání

Jeseníky, a zvláště jeho nejvyšší část Hrubý Jeseník, jsou jedny z nejkrásnějších a současně z nejméně dotčených hor této republiky. Obzvláště mimo zimní sezónu v nich zrovna moc lidí nebrouzdá, což mě osobně vyhovuje. A přímo v jejich středu, na dohled nejvyššího vrcholu Pradědu, vyrostlo jedno z nejpozoruhodnějších technických děl za posledních několik desetiletí, přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně. Dokonce, nedávno, v jakési anketě o největší technické dílo v ČR to vyhráloJ.

Co to vlastně je zač, tahle elektrárna? Zcela jednoduše, jedná se o systém dvou spojených přehradních nádrží (každá v jiné výšce, samozřejměJ), pracující ve dvou režimech. Při přebytku elektrické energie (tedy v noci, o víkendech a tak – jadernou ani tepelnou elektrárnu totiž nezastavíte jako motorku otočením klíčkuL) se čerpá voda ze spodní nádrže pomocí obřích motorgenerátorů do horní, a naopak, v době energetické špičky se voda nechá proudit dolů, přičemž roztáčí turbíny a elektřinu zpětně vyrábí. Ekonomický fór těží z faktu že elektřina mimošpičková je o dost lacinější než ta špičková. Prostě a jednoduše, je to takový přerostlý akumulátor, který má k dispozici tím víc uložené energie, čím je větší rozdíl výšek obou nádrží.

Vzhledem k tomu, že v Jeseníkách je k dispozici největší výškový rozdíl na malé ploše (a taky vody je tu díky dešťům víc než dost), padlo rozhodnutí na ně. A aby byla příroda co nejméně postižena, muselo se s celou stavbou pokud možno co nejvíce pod zem. Naštěstí, v době, kdy se vydávalo stavební povolení, byli ještě „zelený“ krotký – dneska už by asi Dlouhé stráně neprošly.... (Aby bylo jasno, přiměřeně ekologicky šetrně se snažím –alespoň povětšině – chovat, ale militantní ekoteroristy věru rád nemám a beru je něco jako značně zaříznutou osinu v zadeli.) Se spodní nádrží nebyl problém, stačilo zahradit jedno nenápadné boční údolíčko, a ta vrchní vznikla seříznutím blízkého vrcholu a vyhloubením jakéhosi kráteru na onom místě. Obě nádrže spojil systém potrubí uloženého v tunelech, strojovna elektrárny s vysokonapěťovou rozvodnou se ukryla hluboko do nitra hory. Na povrchu tak zůstala jen minimální část stavby, no a pak jen nezbytné komunikace. A výsledek, alespoň podle mého laického názoru - dneska, po nějakém čase provozu, do okolní krajiny stavba zapadla a nevadí.

Provozovatel elektrárny naštěstí pochopil, že se může pochlubit něčím neobvyklým a zajímavým, takže je možná nejenom prohlídka vlastní elektrárny, ale jako bonus i výjezd a obhlídka horní nádrže. Tím se naskýtá v Česku velmi ojedinělá možnost (v Alpách samozřejmá) dostat se na motorce až do samého lůna hor, pěkně vysoko, a zakusit tak pocit vysokohorského jezdce. Nádavkem k tomu je za slušného počasí impozantní rozhled koldokola.

No a teďka – jak se tam dostat? Jednou z mála spojnic Jeseníku se zbytkem republiky je silnice vedoucí ze Šumperku přes Velké Losiny a Červenohorské sedlo. Několik kilometrů za Losinami je v údolí Desné obec Loučná, kde se v jejím středu nachází benzínová pumpa. K ní je přifařeno malé návštěvnické infocentrum elektrárny. Tady je možnost si zajednat termín exkurze a samozřejmě i zakoupit vstupenky.

K elektrárně se dostaneme tak, že budeme pokračovat po hlavní dále ještě několik kilometrů, až dojedeme do závěru údolí. Za mostem přes Desnou se hlavní silnice ponoří do lesa a začne stoupat do Červenohorského sedla, my však odbočíme ještě před mostem vpravo do zákazu vjezdu. Ten však pro nás, mající vstupenku, neplatí, takže klídek.

Dalších pár kilometrů silnice sleduje mírným stoupáním klikatící se říčku, až se údolí trochu rozevře a objeví se odbočka vpravo, vedoucí přímo do areálu elektrárny. Mašiny je nutno nechat před branami, vlastní prohlídka i s podzemní částí se jde „po vlastních“.

Poslední část cesty vede závěrem údolí a pak serpentínami po severním úbočí Mravenečníku, což je onen kopec „bez vršku“. Člověk si tu opravdu užije pěkného horského ježdění, už je proto, že provoz tady je skoro nulový. Ještě průjezd jednou závorou a koncové parkoviště těsně pod jezerem je na dosah.

Chvíle na břehu nádrže jsou plné zážitků – koldokola impozantní horské panoráma, mohutný „bazén“ pod nohama, prostě něco takového v Česku neuvidíte. Snad kdesi v Alpách je k obdivu podobné dílo, ale jen v údolích. Takže, konec slov prozatím, raději se koukejte!

Cesta zpět do civilizace opět poskytne neotřelé pohledy, vyplatí se cestou párkrát zastavit a vychutnat atmosféru místa, popřípadě udělat nějakou tu fotku. Jenom bacha, průvodce horní závoru po prohlídce uzamyká, a pakliže máte normální mašinu, kolem závory nebo pod ní se nedostanete, obzvláště ne v jednom. Abych kolem problému nekroužil – přesně tohle se mě, jedoucímu na K, stalo, a skoro hoďku jsem čekal na vysvobození.

S ubytováním není problém, poblíž i dále jsou k dispozici penziónky i hotýlky, pro stanování poslouží kemp Bobrovník u Jeseníku. Výběr „cateringu“ je také dostatečný, z vlastní zkušenosti mohu vřele doporučit Rybářskou baštu v Loučné nad Desnou nebo penzion asi o půl kilometru výše. Vysokohorská bašta je k dispozici na Červenohorském sedle.

Prohlídka elektrárny se vším všudy „dá“ minimálně tři-čtyři hodinky, spíše však půlden. A bylo by škoda na zbytek dne opustit okolní kraj. Dá se tu docela slušně zajezdit, k dispozici jsou dva okruhy, jeden západní přes Ramzovou, a druhý východně přes sedlo Skřítek a Karlovu Studánku. Samozřejmě, doplnit se dají i zapadlými okreskami, ty však jsou na tom s kvalitou poněkud hůře, naopak zážitků a poznání dají přehršel.

Suma sumárum, rozhodně neprohloupíte, když si na mašině na Dlouhé Stráně vyrazíte! Akurát bacha, v současné době (jaro 2008) je silnice přes Červenohorské sedlo rekonstruována a tedy uzavírána.  

J

http://www.jeseniky.net/index.php?obl=1&kat=11&sluz=81&pol=1943